Ježíšovo proměnění na hoře
1Řekl jim: „Amen, říkám vám: Někteří, kteří tu stojí, neokusí smrt, dokud neuvidí Boží království přišlé v moci.“ 2Po šesti dnech Ježíš vzal Petra, Jakuba a Jana a přivedl je na vysokou horu, kde byli sami a měli soukromí. A byl před nimi proměněn.3Jeho plášť se jasně rozzářil do běla tak, jak by to žádný bělič na zemi nedokázal vybílit.4A uviděli Eliáše s Mojžíšem, jak rozmlouvají s Ježíšem.5Petr na to reagoval, řekl Ježíšovi: „Rabbi, je pro nás dobré, že jsme zde. Udělejme tři stany: jeden Tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“6Neboť nevěděl, co by řekl. Učedníci byli vskutku vyděšení.7A přišel oblak, který je zastínil. Z oblaku zazněl hlas: „Toto je Můj milovaný Syn, Toho poslouchejte.“ 8Když se hned nato rozhlédli, neviděli již nikoho, kromě samotného Ježíše.9Když sestupovali z hory, přikázal jim, aby nikomu nevyprávěli, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. 10Oni to slovo mezi sebou zachovali a debatovali nad tím, co to znamená: ‚vstát z mrtvých.‘ 11Zeptali se Ježíše: „Proč učitelé zákona říkají, že nejprve musí přijít Eliáš?“ 12Řekl jim: „Nejprve vskutku přijde Eliáš a všechno obnoví. Ale jak to, že je psáno o Synu člověka, že mnoho vytrpí a budou s Ním jednat s pohrdáním? 13Ale říkám vám: Eliáš již přišel a udělali mu, co chtěli – jak je o něm psáno.“
Ježíš a učedníci
14A Ježíš přišel ke zbývajícím učedníkům a uviděl kolem nich početný zástup a učitele zákona, jak s nimi debatují. 15Jakmile Ho všichni lidé ze zástupu spatřili, byli velmi překvapeni. Přiběhli k Němu, aby Ho přivítali. 16Ježíš se zeptal učitelů zákona: „O čem s nimi debatujete?“
17Jeden člověk ze zástupu Mu odpověděl: „Mistře, přivedl jsem k Tobě svého syna, který má němého ducha. 18Kdykoli se ho zmocní, hází s ním, má pěnu u úst, skřípe zuby a zůstává jakoby bez života. Řekl jsem Tvým učedníkům, aby ho vyhnali, ale nemohli.“ 19Odpověděl mu: „Ó, nevěrná generace! Do kdy ještě budu s vámi? Do kdy vás budu ještě snášet? Přiveďte ho ke Mně.“ 20A přivedli ho k Němu. Když Ho uviděl, hned s ním duch násilně hodil o zem, válel se a měl pěnu u úst. 21Zeptal se jeho otce: „Jak dlouho to je, co se mu to stalo?“ Řekl: „Od dětství. 22Často jím házel do ohně i do vody, aby ho zabil. Ale pokud můžeš něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám.“ 23Ježíš mu řekl: „Pokud mohu? Všechno je možné tomu, kdo věří.“ 24Otec toho dítěte hned vykřikl se slzami v očích: „Věřím, Pane! Pomoz mojí nevíře…“ 25Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, pohrozil tomu nečistému duchu: „Duchu hluchý a němý, Já ti rozkazuji: ‚Vyjdi z něj a již do něj nevcházej!‘“ 26Ten duch vykřikl, silně s ním zalomcoval a vyšel. Chlapec vypadal, jako kdyby byl mrtvý. Proto mnoho lidí kolem říkalo, že zemřel. 27Ale Ježíš ho pevně uchopil za ruku, zvedl ho a on vstal.
28Když Ježíš vešel do domu, Jeho učedníci se Ho v soukromí ptali: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“ 29Řekl jim: „Tento druh nečistého ducha nemůže vyjít jinak než v modlitbě a půstu.“
30Vyšli odtud a procházeli kolem skrze Galileu. Ježíš nechtěl, aby Ho někdo poznal. 31Vyučoval totiž Své učedníky a říkal jim: „Syn člověka bude vydán do rukou lidí a zavraždí Ho. Bude zavražděn, ale na třetí den vstane z mrtvých.“ 32Oni však té řeči nerozuměli a báli se Ho na to zeptat.
33A přišli do Kafarnaum. Když byl v domě, zeptal se jich: „O čem jste po cestě debatovali?“ 34Oni mlčeli, protože po cestě mezi sebou diskutovali, kdo z nich je největší. 35Posadil se, zavolal dvanáct učedníků a řekl jim: „Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebníkem všech.“ 36Vzal dítě a postavil je doprostřed. Pak jej vzal do náruče a řekl jim: 37„Kdo v Mém jménu přijme jedno z takových dětí, přijímá Mě. A kdo přijímá Mě, nepřijímá jenom Mě, ale Toho, který Mě poslal.“
38Jan Mu řekl: „Mistře, viděli jsme někoho, kdo v Tvém jménu vyhání démony. On nás nenásledoval, a tak jsme mu bránili, protože nás nenásledoval.“ 39Ježíš řekl: „Nebraňte mu. Vždyť není nikdo, kdo v Mém jménu dělá zázraky, aby brzy nato o Mně mluvil zle. 40Neboť kdo není proti nám, je pro nás. 41Vždyť kdo by vám dal napít kalich vody ve jménu toho, že jste Kristovi, amen, říkám vám: Jistě nepřijde o svou odměnu. 42Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto maličkých, kteří ve Mně věří – pro toho by bylo mnohem lépe, kdyby mu byl na krk zavěšen těžký mlýnský kámen a byl vhozen do moře.
43Pokud tě svádí k hříchu tvoje ruka, usekni si ji. Lépe je pro tebe vejít do života zmrzačený, než mít obě ruce a odejít do gehenny – do neuhasitelného ohně, 44kde jejich červ neumírá a oheň nehasne. 45Pokud tě svádí k hříchu tvoje noha, usekni si ji. Lépe je pro tebe vejít do života chromý, než mít obě nohy a být hozen do gehenny – do neuhasitelného ohně, 46kde jejich červ neumírá a oheň nehasne. 47A pokud tě svádí k hříchu tvoje oko, odhoď ho. Lépe je pro tebe vejít do života jednooký, než mít obě dvě oči a být hozen do ohně gehenny – 48kde jejich červ neumírá a oheň nehasne. 49Vždyť každý člověk bude osolen ohněm a každá oběť bude osolena solí. 50Sůl je dobrá. Pokud se však sůl stane neslanou, čím ji ochutíte? Mějte v sobě sůl a buďte mezi sebou v pokoji.“