Štěpánova obžaloba
1Velekněz řekl: „Je tomu skutečně tak?“2On řekl: „Muži bratři a otcové, poslouchejte: Bůh slávy se ukázal našemu otci Abrahamovi, když byl v Mezopotámii, dříve, než bydlel v Cháranu.3A řekl mu: ‚Vyjdi ze své země a od svých příbuzných a jdi do země, kterou ti ukážu.‘ 4Tehdy vyšel z Kaldejské země a bydlel v Cháranu. A odsud se po smrti svého otce přestěhoval do této země, ve které vy nyní bydlíte.5A nedal mu v této zemi jako dědictví zemi ani o délce kroku nohy, ale slíbil ji dát do vlastnictví jemu a jeho potomkům, kteří přijdou po něm; třebaže neměl dítě.6Bůh však promluvil takto: ‚Tvoji potomci budou přistěhovalci v cizí zemi. Budou v té zemi zotročeni a budou s nimi špatně zacházet čtyři sta let.7A národ, jemuž budou otročit, budu soudit Já,‘ řekl Bůh, ‚a potom vyjdou a budou Mi sloužit na tomto místě.‘ 8A dal jim smlouvu obřízky. Když se mu narodil Izák, osmý den ho obřezal. Izákovi se narodil Jákob a Jákobovi se narodilo dvanáct patriarchů.
9Patriarchové žárlili na Josefa a prodali ho do Egypta. 10Ale Bůh byl s ním, vysvobodil ho ze všech pronásledování a dal mu milost a moudrost před faraonem, králem Egypta. Ten ho ustanovil za vedoucího nad Egyptem a nad celým svým domem. 11Potom na celý Egypt i Kanán přišel hlad a nastala veliká tíseň; takže naši otcové nenacházeli nic k jídlu. 12Když Jákob uslyšel, že je v Egyptě obilí, vyslal tam nejprve naše otce. 13A když je vyslal podruhé, dal se Josef poznat svým bratrům a Josefův rod se stal faraonovi známým. 14Josef poslal vzkaz a pozval k sobě svého otce Jákoba i celé příbuzenstvo v počtu sedmdesáti pěti duší. 15A Jákob sestoupil do Egypta a tam zemřel on i naši otcové. 16Přenesli je do Sichemu a uložili je v hrobě, který Abraham koupil za určitou cenu stříbra od synů Emorových v Sichemu.
17Jak se přibližoval čas zaslíbení, které Bůh vyhlásil Abrahamovi, lid rostl a v Egyptě narůstal jejich počet, 18dokud nepovstal nad Egyptem jiný král, který Josefa neznal. 19Ten s naším rodem jednal lstivě – špatně zacházel s našimi otci, když je nutil jejich miminka vhazovat do Nilu, aby nebyla zachována naživu. 20V tom čase se narodil Mojžíš a byl krásný Bohu. Starali se o něj v domě jeho otce tři měsíce. 21Když ho dali na řeku, ujala se ho faraonova dcera a starala se o něj; měla ho za svého syna. 22A Mojžíš byl vychován v egyptské moudrosti; byl mocný ve slovech a skutcích.
23Když se naplnilo čtyřicet let času, přišlo mu na mysl, aby navštívil své bratry, totiž syny Izraele. 24A uviděl jednoho člověka, jak je mu ubližováno. Bránil ho a vykonal pomstu nad tím sužovaným, když udeřil Egypťana. 25Myslel si, že jeho bratři pochopí, že jim Bůh skrze jeho ruce dává záchranu, ale nepochopili to. 26Následující den se objevil u těch, kteří se dohadovali. Nabádal je k pokoji, řekl jim: ‚Muži, jste bratři. Takže proč si navzájem ubližujete?‘ 27Ten, který ubližoval bližnímu, ho odmítl: ‚Kdo tě ustanovil nad námi vládcem a soudcem? 28Chceš mě snad zabít stejným způsobem, jako jsi včera zabil toho Egypťana?‘ 29Mojžíš kvůli těm slovům utekl a stal se přistěhovalcem v midjánské zemi, kde se mu narodili dva synové.
30Když se naplnilo čtyřicet let, ukázal se mu v pustině u hory Sinaj Pánův Posel – v plamenu ohně trnitého keře. 31Mojžíš to uviděl a tomu vidění se podivil. Přistoupil, aby na to pohlédl, a zazněl Pánův hlas: 32‚Já jsem Bůh tvých otců: Bůh Abrahama, Bůh Izáka a Bůh Jákoba.‘ Mojžíš se začal třást strachem a neodvažoval se pohlédnout. 33Pán mu řekl: ‚Sundej si ze svých nohou sandály, neboť místo, kde stojíš, je svatá země. 34Pohlédl jsem a uviděl jsem špatné zacházení se Svým lidem v Egyptě. Uslyšel jsem jejich vzdychání a sestoupil jsem, abych je vysvobodil. A nyní pojď, pošlu tě do Egypta.‘ 35Toho Mojžíše, kterého odmítli – když řekli: ‚Kdo tě ustanovil vládcem a soudcem?‘ – toho Bůh poslal jako vládce a vysvoboditele s rukou Posla, který se mu ukázal v tom trnitém keři. 36Ten Mojžíš je vyvedl a vykonal zázraky a znamení – v egyptské zemi, v Rudém moři a po čtyřicet let na poušti. 37Toto je ten Mojžíš, který řekl synům Izraele: ‚Bůh vám dá, aby povstal Prorok z vašich bratrů, jako jsem já. Toho poslouchejte.‘ 38To je ten, který byl ve shromáždění v pustině prostředníkem mezi Poslem mluvícím k němu na hoře Sinaj, a našimi otci. On přijal živá slova, aby je nám dal. 39Jeho naši otcové nechtěli poslouchat, ale odmítli ho a obrátili se ve svých myslích do Egypta. 40Řekli Áronovi: ‚Udělej nám bohy, kteří půjdou před námi, neboť nevíme, co se stalo tomu Mojžíšovi, který nás vyvedl z egyptské země.‘ 41V těch dnech udělali tele a té modle přinesli oběť. A radovali se ve skutcích svých rukou. 42Bůh se od nich odvrátil a vydal je k uctívání nebeskému vojsku, jak je psáno v knize proroků: ‚Izraelský dome, což jste Mi po čtyřicet let v poušti obětovali obětní dary a zvířecí oběti? 43Nosili jste svatostánek Molocha a hvězdu vašeho boha Remfana, obrazy, které jste udělali, abyste je uctívali... A tak vás přestěhuji za Babylón.‘
44S našimi otci na poušti byl svatostánek svědectví, jak to přikázal Ten, který řekl Mojžíšovi, aby jej udělal podle obrazu, který uviděl. 45Ten také převzali a vnesli naši otcové s Jozuem do země, jež byla ve vlastnictví pohanů, které Bůh vyhnal od tváře našich otců; tak tomu bylo až do dnů Davida. 46Ten našel před Bohem milost a prosil, aby mohl najít místo pro stan Jákobova Boha. 47Avšak dům Mu vybudoval až Šalamoun. 48Ale Nejvyšší nebydlí v domech udělaných lidskýma rukama, jak říká prorok: 49‚Nebe je Mým trůnem a země je rohož Mých nohou. ‚Jaký Mi vybudujete dům?‘ říká Pán, nebo jinak: ‚Jaké je místo Mého odpočinutí? 50Neudělala snad všechno Moje ruka?‘
51Vy tvrdohlaví, vy lidé neobřezané mysli a uší: Stále odoláváte Duchu svatému. Jako vaši otcové, tak i vy… 52Kterého z proroků vaši otcové nepronásledovali? A zavraždili ty, kteří již dříve hlásili příchod Spravedlivého, vůči němuž jste se vy nyní stali zrádci a vrazi. 53Vy jste nařízením andělů přijali zákon. A nezachováváte ho.“
54Když to uslyšeli, byli vnitřně rozzlobeni ve svých myslích a skřípali zuby proti němu. 55On však plný Ducha svatého pohlédl do nebe a uviděl Boží slávu a Ježíše stojícího po Boží pravici. 56A řekl: „Hle: Vidím úplně otevřená nebesa a Syna člověka stojícího po Boží pravici.“ 57Oni vykřikli velikým hlasem, zacpali si své uši a jednomyslně se na něj vrhli. 58Vyvedli ho z města a začali ho kamenovat. Svědci odložili své pláště u nohou mládence jménem Saul. 59Když kamenovali Štěpána, vyznával: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“ 60Poklekl na kolena a zvolal velikým hlasem: „Pane, nepokládej jim to za hřích!“ Když to řekl, zesnul.