Pavel a křesťané z Tesaloniky
1Bratři a sestry, vždyť vy sami víte, že náš příchod k vám nebyl zbytečný.2Předtím jsme trpěli a byli uráženi ve Filipech (jak sami víte), a pak jsme směle mluvili v našem Bohu – říkali jsme vám mezi mnoha usilovnými zápasy Boží evangelium.3Vždyť naše povzbuzování nevycházelo z podvodu, nečistoty nebo lsti,4ale podle toho, jak jsme byli vyzkoušeni od Boha – zda věříme evangeliu – tak podle toho i mluvíme. Nechceme se zalíbit lidem, ale Bohu, tedy Tomu, který zkouší naše mysli.5Jak víte, nikdy jsme nebyli ve slovech lichocení, ani jsme nic nepředstírali kvůli chamtivosti – Bůh je nám svědkem!6Ani jsme nehledali slávu od lidí, od vás či od jiných lidí, i když naše autorita jakožto Kristových apoštolů má velkou váhu.7Ale byli jsme mezi vámi něžní, jako když opatrovnice pečuje o své vlastní děti.8Tak jsme po vás opravdově toužili, že jsme uznali za dobré s vámi sdílet nejen Boží evangelium, ale i naše vlastní duše – protože jste se pro nás stali milovanými.
9Bratři a sestry, však vzpomeňte na naši namáhavou práci a dřinu. Pracovali jsme ve dne v noci, abychom na nikoho z vás nevložili zátěž. A kázali jsme Boží evangelium. 10Vy i Bůh jste svědci, jak zbožně, spravedlivě a bezúhonně jsme se k vám, věřícím, chovali, 11stejně jako víte, že jsme každého z vás jako otec své vlastní děti povzbuzovali a podporovali, 12abyste chodili životem, který je hoden Boha, jenž vás povolává do Svého království a Své slávy.
13A proto i my nepřetržitě děkujeme Bohu, že když jste přijali slovo (jež jste od nás slyšeli), nepřijali jste ho jako slovo lidské, ale jako slovo Boží, kterým skutečné je. To slovo působí ve vás, kteří věříte. 14Bratři a sestry, vy jste se však stali napodobovateli Božích církví v Judsku, které jsou v Ježíši Kristu, protože jste stejně trpěli od svých krajanů, jako i oni od Židů. 15Oni zavraždili Pána Ježíše i své proroky, a také nás vyhnali pronásledováním, ale Bůh v nich nemá zalíbení a vůči všem lidem jsou protivníci. 16Brání nám mluvit k pohanům, aby mohli být spaseni – tím neustále zcela naplňují své hříchy. Ale přišel na ně hněv až do krajnosti.
17Bratři a sestry, my jsme však byli od vás na krátký čas odloučeni jako sirotci – tělem, ale ne myslí. Velmi usilovně jsme se snažili s velkou touhou vidět vaši tvář. 18Proto jsme chtěli – hlavně já, Pavel – přijít k vám jednou či dvakrát, ale satan nám v tom zabránil. 19Vždyť kdo je naší nadějí, radostí či věncem chlouby před naším Pánem Ježíšem při Jeho příchodu, ne-li právě vy? 20Vždyť jste naší slávou i radostí.