Ježíšova obdivuhodná moc
1A přeplavili se na druhou stranu moře do krajiny Gerasenů.2Jakmile Ježíš vystoupil z lodi, hned se s Ním potkal člověk z hrobů, který měl nečistého ducha.3Ten člověk měl příbytek v hrobech. Ani řetězy ho již nikdo nemohl spoutat;4vždyť byl častokrát spoután okovy nebo řetězy, ale on vždy ty okovy roztrhl a řetězy rozlámal. A nikdo ho nebyl schopen zkrotit.5Celé dny a noci byl v hrobech a na horách, křičel a pořezával se kamením.
6Když z dálky uviděl Ježíše, přiběhl a poklonil se Mu.7A velikým hlasem vykřikl: „Co je Ti do mě, Ježíši, Synu nejvyššího Boha?! Zapřísahám Tě při Bohu, abys mě netrápil!!“8Ježíš mu totiž říkal: „Nečistý duchu, vyjdi z tohoto člověka.“ 9A zeptal se ho: „Jaké je tvoje jméno?“ On odpověděl: „Moje jméno je ‚Legie‘, protože je nás mnoho.“ 10A mnohokrát Ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny. 11Blízko hor tam bylo početné stádo prasat, které se páslo. 12A všichni démoni Ho prosili: „Pošli nás do těch prasat, abychom do nich vstoupili.“ 13Ježíš jim to hned dovolil. A nečistí duchové z toho člověka vyšli a vstoupili do těch prasat. Stádo se pak hnalo ze strmého srázu dolů do moře, kde se ta prasata utopila. Bylo jich přibližně dva tisíce.
14Pastevci utekli a podali o tom zprávu ve městě i na venkově. A lidé vyšli, aby se podívali, co se stalo. 15Přišli k Ježíšovi a prohlíželi si toho, který byl posedlý démony a měl Legii, jak sedí, je oblečený a má zdravou mysl. A dostali strach. 16A ti, kteří to viděli, jim vyprávěli, co se stalo tomu člověku, který byl posedlý démony, a co se stalo ohledně těch prasat. 17Začali Ho prosit, aby z jejich krajiny odešel.
18Když vystoupil na loď, ten, který byl posedlý démony, Ho začal prosit, aby mohl být s Ním. 19Ježíš mu to nedovolil, ale řekl mu: „Jdi do svého domu ke svým příbuzným a podej jim zprávu o tom, kolik toho pro tebe vykonal Pán a jak se nad tebou slitoval.“ 20On odešel a začal rozhlašovat v oblasti Dekapole, kolik toho pro něj Ježíš vykonal. A všichni se tomu divili.
21Když se Ježíš na lodi opět přeplavil na druhou stranu, shromáždil se k Němu početný zástup; a byl u moře. 22A hle: Přišel jeden správce synagogy jménem Jairus. Když Ho uviděl, padl k Jeho nohám 23a snažně Ho prosil: „Moje dceruška spěje ke konci života, tak abys přišel, položil na ni ruce, aby byla spasena a ožila.“ 24Ježíš šel s ním a následoval Ho početný zástup, který se na Něj tiskl.
25A byla tam jedna žena, která měla dvanáct let nadměrnou menstruaci. 26Mnoho si vytrpěla od mnoha lékařů a utratila všechny své prostředky na uzdravení, nic jí však neprospělo, ale spíše jí bylo hůř. 27Když uslyšela o Ježíšovi, přišla v zástupu zezadu a dotkla se Jeho pláště, neboť si řekla: 28„Pokud se jen dotknu Jeho pláště, budu spasena.“ 29A hned vyschl pramen její krve. Poznala na těle, že byla uzdravena ze své bolestivé nemoci. 30Ježíš na Sobě hned poznal, že z Něj vyšla moc. Obrátil se k zástupu a řekl: „Kdo se dotkl Mého pláště?“ 31Jeho učedníci Mu řekli: „Podívej se na zástup, který se na Tebe tiskne. A Ty říkáš: ‚Kdo se Mě dotkl?‘“ 32Ježíš se rozhlédl kolem, aby uviděl tu, která to udělala. 33Žena se zděsila a třásla se strachem. S vědomím, co jí Ježíš udělal, přišla, padla před Ním na zem a řekla Mu celou pravdu. 34A řekl jí: „Dcero, Tvoje víra tě spasila. Odejdi v pokoji a buď uzdravena ze své bolestivé nemoci.“
35Zatímco ještě mluvil, přišlo několik lidí z domu správce synagogy a řekli: „Tvoje dcera zemřela. Proč ještě Mistra obtěžuješ?“ 36Jakmile však Ježíš uslyšel slovo, které řekli, řekl správci synagogy: „Neboj se, jen věř.“ 37A nedovolil nikomu, aby Ho doprovázel, jen Petrovi, Jakubovi a Janovi (Jakubovu bratru). 38Přišel do domu správce synagogy. Uviděl tam rozruch a uslyšel pláč a velmi hlasitý nářek. 39Vstoupil dovnitř a řekl jim: „Proč hlasitě naříkáte a pláčete? To dítě neumřelo, ale spí.“ 40A posmívali se Mu. On je však všechny vyhnal, vzal s sebou pouze otce toho dítěte, matku a ty, kteří byli s Ním. A vstoupil tam, kde bylo to dítě. 41Pevně uchopil ruku toho dítěte a řekl jí aramejsky: „Talitha kúm“, což je přeloženo: ‚Dívko, říkám ti: Vstaň.‘ 42A hned ta dívka vstala a chodila. Bylo jí dvanáct let. A hned byli všichni velice ohromeni. 43Důrazně jim zakázal to někomu říkat, aby se o tom nikdo nedozvěděl. A řekl, aby jí dali najíst.