Úvod
1Pavel, prostřednictvím Boží vůle apoštol Ježíše Krista, a bratr Timoteus, píší Boží církvi, která je v Korintu spolu se všemi svatými, kteří jsou v celé Achaji:2Milost vám a pokoj od našeho Boha Otce a Pána Ježíše Krista.3Požehnaný je Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec soucitu a Bůh veškerého povzbuzení,4který nás povzbuzuje v celém našem soužení, abychom mohli povzbuzovat ty, kteří byli v jakémkoli soužení – a to děláme skrze povzbuzení, kterým jsme my povzbuzováni od Boha.5Protože jako se na nás rozhojňují Kristova utrpení, tak se skrze Krista na nás rozhojňuje také naše povzbuzení.6Pokud jsme utlačováni, je to pro vaše povzbuzení a spásu. Pokud jsme povzbuzováni, je to pro vaše povzbuzení, které se projevuje ve vytrvalosti způsobené snášením stejných utrpení, jakými trpíme i my.7A naše naděje je vůči vám pevná, když víme, že jako jste účastníci utrpení, tak jste také účastníci povzbuzení.
8Bratři a sestry, vždyť nechceme, abyste nevěděli o našem utrpení, které se nám stalo v Malé Asii, totiž že to utrpení proti nám bylo nadměrné, až nad naši sílu. Byli jsme tak zatíženi, že jsme byli zoufalí a vzdali jsme se naděje na další žití. 9Ale sami v sobě jsme již měli rozsudek smrti, abychom nebyli věřící v sebe, ale věřící v Boha, který křísí mrtvé. 10Ten nás z tak velikého nebezpečí smrti vysvobodil; a ještě vysvobodí. V Něm mám naději, že nás vždy vysvobodí, 11když i vy nám budete spolupomáhat svou modlitební prosbou, aby za nás mnoho tváří děkovalo za dar milosti, kterého se nám dostalo skrze modlitby mnoha lidí.
Pavlův záměr navštívit Korintské
12Vždyť naše chlouba je toto: Svědectví našeho svědomí, které je v upřímnosti a Boží čistotě; a není v tělesné moudrosti, ale v Boží milosti – tímto svědomím jsme byli na světě vedeni; hlavně – vůči vám. 13Neboť vám nepíšeme v dopise nic jiného než to, co čtete, či jak to také chápete. 14A doufám, že to nakonec pochopíte, jako jste nás již i zčásti pochopili, protože jsme vaší chloubou, stejně jako budete i vy naší chloubou v den našeho Pána Ježíše.
15V této důvěře jsem k vám chtěl přijít už dříve (abyste měli druhou milost) 16a skrze vaše území jsem chtěl projít do Makedonie, a z Makedonie jsem chtěl znovu přijít k vám, a od vás bych mohl být vypraven do Judska.
17Když jsem to tedy tak chtěl – počínal jsem si snad lehkovážně? Anebo to, co jsem rozhodl, tak jsem rozhodl podle těla, takže je u mě ‚ano, ano‘ a zároveň ‚ne, ne‘? 18Bůh je však věrný, takže naše slovo k vám není ‚ano‘ i ‚ne‘. 19Vždyť Boží Syn Ježíš Kristus, který je mezi vámi skrze nás kázán (totiž skrze mě, Silvána a Timotea), není ‚ano i ne‘, ale v Něm se stalo ‚ano‘. 20Vždyť všechna Boží zaslíbení, která jsou, jsou v Něm ‚ano‘. Proto je také skrze Něj řečeno ‚amen‘ k slávě Bohu skrze nás. 21Bůh je však Ten, kdo nás utvrzuje s vámi ke Kristu a kdo nás pomazal. 22On nás také zapečetil a dal nám do našich myslí zálohu Ducha.
23Ohledně mojí duše: Já si volám za svědka Boha, že jsem s ohledem na vás ještě nepřišel do Korintu. 24Ne že bychom snad panovali nad vaší vírou, ale jsme spolupracovníci vaší radosti; vždyť vírou pevně stojíte.