Podobenství o rozsévači
1Ježíš opět začal vyučovat u moře. Shromáždil se k Němu početný zástup, takže vstoupil do lodi plující na moři a posadil se. A celý zástup byl na zemi u moře.2A vyučoval je mnoha věcem v podobenstvích. Ve Svém vyučování jim řekl:
3„Poslouchejte! Hle: Rozsévač vyšel, aby rozséval.4Během toho, jak rozséval, padla některá semínka podél cesty – a přiletěli ptáci a sezobali je.5Jiná semínka padla na skalnatá místa, kde neměla mnoho půdy – a kvůli tomu, že neměla hlubokou zem, hned vzešla,6ale když vyšlo slunce, byla spálena. A kvůli tomu, že neměla kořen, uschla.7Jiná semínka padla do trní – a trní vzrostlo a udusilo je. A semínka nevydala užitek.8Jiná semínka padla do dobré země – a vydala užitek: jedna přinesla třicetinásobný užitek, jiná šedesátinásobný a jiná stonásobný.“ 9A řekl: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“
10Když byl s nimi o samotě, ptali se Ho ti, kteří byli kolem Něj, spolu s dvanácti učedníky na to podobenství. 11Řekl jim: „Vám je dáno tajemství Božího království. Těm však, kdo jsou vně, se to všechno děje v podobenstvích, 12aby dívajíce se dívali a neviděli, a slyšíce slyšeli, ale nepochopili, neobrátili se a nebyly jim odpuštěny hříchy.“
13Řekl jim: „Nerozumíte tomuto podobenství? A jak potom porozumíte všem dalším podobenstvím? 14Rozsévač rozsévá slovo. 15Ti ‚podél cesty‘ – jsou ti, kteří slovo přijímají, když se rozsévá. Ale když slyší slovo, hned přichází satan a bere to slovo, které je zaseto v jejich myslích. 16Podobně je to s těmi, kteří jsou rozeseti na skalnatá místa. Ti, když slovo slyší, hned ho s radostí přijímají. 17Nemají však v sobě hluboký kořen, ale jsou dočasní. Když potom kvůli slovu přijde pronásledování či perzekuce, hned odpadají. 18A ti, kteří jsou rozeseti do trní, jsou tito: Ti sice slovo slyší, 19ale přichází starosti tohoto věku, klam bohatství a ostatní chtíče, a dusí to slovo, takže se stává neužitečným. 20Ti, kteří jsou rozeseti do dobré země, slovo slyší, přijímají a přináší užitek: jedni třicetinásobný, jiní šedesátinásobný a jiní stonásobný.“
21Řekl jim: „Přinášíte snad lampu, abyste ji postavili pod nádobu nebo pod postel? Nepřinášíte snad lampu proto, abyste ji postavili na svícen? 22Vždyť není nic skrytého, co by nebylo zviditelněno, ani nic ukrytého, co by nepřišlo ke zviditelnění. 23Kdo má uši k slyšení, slyš!“
24A řekl jim: „Dávejte si pozor na to, co slyšíte. S jakou mírou budete měřit, takovou bude naměřeno vám. A vám, kteří slyšíte, bude přidáno. 25Vždyť kdo má, tomu bude dáno. A kdo nemá, od toho bude odejmuto i to, co má.“
26Řekl jim: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk hodil na zem osivo. 27Spí, vstává, míjí dny a noci a osivo vyklíčí a roste; a on ani neví jak. 28Země sama od sebe přináší užitek: Nejprve stéblo, potom klas a potom plnohodnotné obilí v klasu. 29Když úroda dozraje, člověk hned posílá srp, protože nastala sklizeň.“ 30A řekl: „K čemu připodobníme Boží království? Nebo: V jakém podobenství ho znázorním? 31Je jako semínko hořčičného keře, které bývá zaseto v zemi jako nejmenší ze všech semínek, která jsou na zemi. 32Ale když je zaseto, vyrůstá a stane se nakonec větší než zahradní byliny. A vytváří velké větve, takže pod jeho stínem mohou hnízdit nebeští ptáci.“
33A takových podobenství jim řekl mnoho. Mluvil k nim slovo podle toho, jak byli schopni slyšet. 34Ale bez podobenství k nim nemluvil. Svým učedníkům však v soukromí všechno vysvětlil.
Ježíšova obdivuhodná moc
35V ten den, když nastal večer, jim řekl: „Přepravme se na druhou stranu.“ 36Opustili zástup a vzali Ho přes moře v té lodi, ve které byl. Byli s Ním také další lodě. 37A nastal silný větrný uragán, až se do lodi přelévaly mořské vlny, takže se loď již naplňovala vodou. 38On byl na zádi lodi, spal na podušce. Vzbudili Ho a řekli Mu: „Mistře, nestaráš se o to, že zahyneme?“ 39Ježíš se úplně probudil, pohrozil větru a řekl moři: „Mlč, ztichni!“ A vítr zeslábl a nastal úplný klid. 40Řekl jim: „Proč jste tak ustrašení? Ještě stále nemáte víru?“ 41A zděsili se velikým strachem. Říkali jeden druhému: „Kdo to jen je, že Ho poslouchá vítr i moře?“