Tradice
1A shromáždili se k Němu farizeové a někteří z učitelů zákona, kteří přišli z Jeruzaléma.2Uviděli některé z Jeho učedníků, jak jedí chléb s poskvrněnýma (tj. neumytýma) rukama, a tak je obvinili.3Neboť farizeové a všichni Židé nejedí, dokud si k zápěstí neumyjí ruce. Tak se drží tradice starších.4Když přijdou z tržiště, nejedí, dokud se neponoří do vody. A je ještě mnoho dalších věcí, které přijali a drží se jich – ponoření do vody kalichů, džbánů, měděných nádob a rohoží na ležení.5Farizeové a učitelé zákona se Ho zeptali: „Proč Tvoji učedníci nechodí podle tradice starších, ale jedí chléb poskvrněnýma rukama?"6On jim však odpověděl: „Dobře o vás, pokrytcích, prorokoval Izaiáš. Jak je psáno: ‚Tento lid Mě ctí svými rty, ale jejich mysl je držena daleko ode Mě.7Marně Mě uctívají, vyučujíce naukám, které jsou jen lidskými nařízeními.‘8Opustili jste Boží přikázání a držíte se lidské tradice [ponořování do vody kalichů, džbánů... A děláte mnoho dalších věcí, jako jsou tyto.“].9Řekl jim: „Dobře odmítáte Boží přikázání, abyste střežili svou tradici. 10Vždyť Mojžíš řekl: ‚Cti svého otce i svou matku‘, a také řekl: ‚Kdo mluví zle o otci nebo matce, propadne smrti‘. 11Vy však říkáte: ‚Pokud řekne člověk otci nebo matce: ‚Korbán, (tj. dar zasvěcený Bohu), který je ode mne – ten ti přinese prospěch‘, 12je již zproštěn povinnosti cokoliv udělat vůči otci nebo matce. 13Tak odvoláváte Boží slovo svou tradicí, kterou jste si předali. A podobných věcí děláte mnoho.“
14Znovu svolal zástup a řekl jim: „Slyšte Mě všichni, a pochopte to: 15To, co zvenčí vchází do člověka, ho nemůže poskvrnit. Ale to, co z člověka vychází, to jsou věci, které poskvrňují člověka. 16Kdo má uši k slyšení, slyš!“
17Když vyšel do domu, pryč od zástupu, Jeho učedníci se Ho ptali na to přirovnání. 18Řekl jim: „Také vy jste nechápající? Nerozumíte tomu, že všechno, co zvenčí vchází do člověka, ho nemůže poskvrnit, 19protože mu to nevchází do mysli, ale vchází to do žaludku, a potom to jde do záchodu, očišťujíce tak všechno jídlo? 20Ale říkám: To, co z člověka vychází, to člověka poskvrňuje. 21Vždyť zevnitř, z lidské mysli, vychází špatné myšlení: cizoložství, krádeže, vraždy, smilstvo, 22chamtivost, špatnost, lstivost, otevřená oplzlost, špatné oko, rouhání, arogance, povýšenost, hloupost… 23Všechno to zlo pochází zevnitř a poskvrňuje člověka.“
Ježíš a pohané
24Vstal a odešel odsud do krajin Týru a Sidónu. Vešel do domu. Nechtěl sice, aby o Něm někdo věděl, ale nemohl to utajit. 25Hned o Něm uslyšela žena, jejíž dceruška měla nečistého ducha. Přišla a padla k Jeho nohám. 26Ta žena však byla Řekyně, původem Syrofeničanka. Prosila Ho, aby vyhnal z její dcery démona. 27Řekl jí: „Nech nejprve nasytit děti. Vždyť není dobré vzít chléb dětem a hodit ho štěňatům.“ 28Ale ona Mu odpověděla: „Ano, Pane. A štěňata jedí pod stolem drobky po dětech.“ 29Řekl jí: „Kvůli tomu slovu jdi domů. Ten démon z tvojí dcery vyšel.“ 30Odešla tedy do svého domu a našla tam své dítě, jak leží na posteli a démon z ní již vyšel.
31A odešel z krajiny Týru a šel opět přes Sidón ke Galilejskému moři středem území Dekapole. 32Přivedli k Němu hluchého a špatně mluvícího člověka a prosili Ho, aby na něj položil ruku. 33Vzal si ho ze zástupu stranou, do soukromí. Své prsty položil do jeho uší, plivnul a dotkl se jeho jazyku. 34Vzhlédl k nebi, povzdechl si a řekl mu aramejsky: „Efata“ (tj. ‚otevři se‘). 35A jeho uši byly otevřeny a hned bylo rozvázáno pouto jeho jazyka; a začal správně mluvit. 36Ježíš přikázal lidem, aby to nikomu neříkali. Jakkoli jim to však přikazoval, oni to tím více rozšiřovali a rozhlašovali. 37A byli mimořádně ohromeni. Říkali: „Všechno udělal dobře. Dokonce způsobil, že hluší slyší a němí mluví.“